fotopavouk.cz - básničky


Srdce a příliv

Byla tam pláž
a okolo nikoli vítr, nikoli nebe
nikoli slova útěchy,
jen písek
a do něj blázen lidské lásky
namaloval srdce.

A já nemám odvahu jít dál.

Na obzoru, který je vzdálen i od snění
se topí slunce ve vlnách mořské moci.
Ze sluncí ne, ne, jen z hvězd se stává král.

Chci písečné srdce vyrvat té pláži lidských nocí.
Kdo poznal, že moře ve tmě není slané.
Na moři pramice, plná touhy po srdcích
a tady zůstává jedno z nich.

Srdce, které vychlastá z podoby Pán příliv.
Kdo dokáže jej do dlaní vzít,
než přestane bít.

Spatřil jsem jeho a ji, oslněni září nekonečných lhaní.
On, jenž si ji koupil polibky a fréziemi.
A žádný neví o tom srdci.
Kráčí v písku a někde na nebi je snad Bůh,
snad galaxie.

A přijde Eva a poklekne k srdci.
A přijde Adam a poklekne k srdci.
Pak on vstane a vezme v zkrvavené ruce její dlaň.
A příliv přichází až jako druhý.


(cc) Petr "Pavouk" Hajner 1983

....zpátky na začátek básničky
....zpátky na fotopavouk.cz / básničky
....zpátky na fotopavouk.cz
TOPlist